Pronájem nebytových prostor za účelem bydlení

Vlastníte nebytový prostor a přemýšlíte, zda je možné pronajmout jej i k bydlení? Podle dřívější právní úpravy, konkrétně podle zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor bylo možné pronajmout nebytové prostory pouze k účelům, ke kterým byly stavebně určeny. Dne 1. 1. 2014 však nabyl účinnosti nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.), který výše uvedený zákon zrušil. V současnosti není otázka pronájmu nebytových prostor za účelem bydlení tak jednoznačná, a to z důvodu rozporu soukromoprávní a veřejnoprávní úpravy.

   

Oproti shora nastíněné úpravě obsažené v občanském zákoníku však veřejnoprávní úprava hovoří jinak. Konkrétně § 178 zák. č. 183/2006 Sb., stavební zákon stanoví, že fyzická osoba se dopouští přestupku, pokud užívá stavbu v rozporu s kolaudačním rozhodnutím, nebo pokud takové užívání umožní jiné osobě. Za toto porušení zákona může stavební úřad vlastníkovi udělit pokutu.           

Podle § 2236 odst. 1 občanského zákoníku (předpis soukromého práva) je možné pronajmout za účelem bydlení i jiný než obytný prostor – tedy prostor, který nebyl kolaudován jako byt. Podle stejného paragrafu jsou v takovém případě strany zavázány stejně, jako by byl pronajat obytný prostor, tzn. že majitel nemovitosti musí zejména zajistit, aby byl prostor ze zdravotního hlediska k bydlení způsobilý.

Z výše uvedeného tak vyplývá, že i nebytový prostor může být pronajat za účelem bydlení, přičemž nájemce bude dle zákona chráněn stejně, jako by si pronajal byt. Riziko pronájmu nebytového prostoru za jiným účelem, než byl kolaudován, tak nese majitel v podobě hrozící pokuty ze stavebního úřadu.

 

Zjistit více o pronájmu nebytových prostor za účelem bydlení


Informace o tom, jak zpracováváme osobní údaje, naleznete zde